Asi víte nebo Vás možná překvapí, že „robot“ pochází z tuzemských končin, z divadelní hry českého spisovatele a dramatika Karla Čapka. Konkrétně se jedná o „R. U. R.“, což znamená „Rossumovi univerzální roboti“. Karel si nejprve nevěděl rady, jak nazvat hrdiny své hry – „umělé dělníky“. S tím mu pomohl jeho bratr, malíř Josef, který na Karlovy stížnosti mimoděk utrousil, aby jim říkal třeba „roboti“. A ono se to ujalo. U nás i ve světě.

V současné době se lze běžně setkat s vědeckým termínem „robotika“. Ta nyní platí za nejrychleji a nejvíce se rozvíjející technickou oblast. Pojem „robotika“ už ale z českých luhů a hájů nepochází. Poprvé jej použil, jako vědu zabývající se roboty, v roce 1942 světoznámý americký spisovatel a biochemik Isaac Asimov v povídce „Hra na honěnou“. Dle jeho slov byl na to také náležitě hrdý. Ovšem třeba podle slovníku Oxford English Dictionary se tento termín poprvé objevil již v povídce „Lhář!“, která vyšla v květnu 1941.

Zákony robotiky

V prvně zmiňované povídce také Asimov poprvé popsal tři známé zákony robotiky:

1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.

2. Robot musí uposlechnout příkazy člověka, vyjma případů, kdy odporují prvnímu zákonu.

3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, s výjimkou případů, kdy je to v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem.
 

Z knihy „Roboti a impérium“ pochází dodatečný „nultý zákon robotiky“, který byl připsán konkrétnímu robotu a umožňuje ochranu celého lidstva na úkor jedince. Ostatní zákony byly upraveny přidáním „kromě případů, kdy je to v rozporu s nultým zákonem“. Tento zákon ale není obvykle považován za jeden ze základních zákonů:

0. Robot nesmí ublížit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.

Co se týče dalších zákonů robotiky nebo jejich různých modifikací, liší se autor od autora, ale jako „otec zákonů robotiky“ se uvádí právě Isaac Asimov, a to mu nikdo upřít nemůže.